October 2012

Radosti

31. october 2012 at 20:29 | Summer
Pokaždé, když si promluvím s paní psychiatričkou, cítím, že jsem o nějakou tu starost lehčí.. Mám štěstí že je to strašně příjemná paní, se kterou se skvěle povídá. Dnes jsem u ní strávila skoro hodinku a půl a celou jsme ji provykládaly. Sice jsem nebyla na začátku ráda že jí musím sdělit menší váhu než minule, ale našly jsme ty skryté rezervy a u tohoto tématu se zdržely opravdu jen chvilinku. Zato jsem se pěkne rozvykládala o té své kamarádce. Páni, jak ona z toho byla vyvedená z míry. Bylo vidět, že se mnou soucítí a jen mi potvrdila, že bude nejlepší když kamarádce nebudu sdělovat podrobnosti o mých sezeních a ani o anorexii jako takové. Obzvláště když se chce povyšovat nad ostatní že ví něco víc.
Naopak když jsem se dnes potkala s jinou kamarádkou a ta se mě zeptala jak se mi daří a jestli už je to lepší, bylo vidět že to jde od srdce a myslí to naprosto upřímně. To mě hodně potěšilo.


Malou radostí ráno bylo, když se váha opět pohla (viz řádek nad menu). Třikrát hurá! Už bylo načase, jinak bych si začala myslet že jsem opravdu divná. Po dlouhatánské době mě maminka udivila- udělala domácí bílý jogurt. A to bez jogurtovače. Naprosto mňamózní! A smíchané s čokoládovo-višňovým musli nebo jinými lupínkami.... Byla jsem v sedmém nebi. A co teprv když jsem přišla ze školy! Kokosová buchta. Maminka prostě ví, že jsem blázen do všeho co voní po kokosu a tak mě hezky vykrmuje rozmazluje. Zrovna nedávno přede mnou musela schovat kokosový sprchový gel od Ziaji, prý až na Vánoce. Sakryš, tak dlouho to nevydržím.

Je zvláštní, jak se tak dívám kolem sebe, zjišťuji, že v mém okolí se vyskytuje hodně slečen, co bojují stejně jako my. A ještě více mě udivilo, když jsem zjistila, že minimálně polovinu z nich znám. Zrovna nedávno mi maminka vykládala, jak taťkův doktor má vnučku, která se z toho snaží dostat, a mi ji zrovna potkáme. Mamku polilo horko když ji poznala. Viděla jsem, jak se v ní všechno pere, jak nás srovnává. Jsme si hodně podobné. Nakonec to přešla jen poznámkou, že jsme se do takové situace dostaly naprosto zbytečně..... Má pravdu. Ale hlavní je uvědomit si to a začít bojovat a dotáhnout to až do konce.


Trpělivost

29. october 2012 at 19:21 | Summer
Jak velkou musí mít člověk trpělivost, aby dosáhl svého cíle? Odpověď je jasná. Tak velkou, aby ho dosáhl a pak v něm i pokračoval. V mém případě jsem zatím projevila trpělivost snad v největší míře, jakou jsem kdy dokázala. A ono to pořád nestačí. Už chci konečně přibrat! Leze mi krkem, že se to číslo ne a ne hnout směrem nahoru.

Doma jsou z toho jen problémy. Několikrát za týden si vyslechnu, jak si naprosto libuju v hubnutí a ničení rodiny a sama sebe. Že mi to prý dělá dobře. A tak většinou odcházím do školy se slzami v očích a naprostou nechutí něco pozřít. Naštěstí už jsem si na to vcelku zvykla a mamka si včas uvědomí, že přepískla a kolikrát mi i napíše, že se omlouvá. Chápu to, být na jejím místě, tak jsem taky vzteky bez sebe.

Asi bude nejlepší, když se poradíme s mou psychiatričkou (jdu k ní ve středu, držte mi palce ať o mě ještě vůbec uslyšíte) a následně nejspíš i s nutričním poradcem. Oboum nám je divné, že jím porce jak dřevorubec a váha se nehne ani o pitomé deko. Mrzí mě, že si myslí, že svačiny vyhazuju, ale to opravdu nedělám, Šidila bych tak leda sebe a tak nevím jak jí mám dokázat, že je opravdu nevyhazuji. Na druhou stranu jsem ráda, že mamka má vcelku pochopení pro to, že se nechci v jednom kuse ládovat nezdravými věcmi. Mimochodem, zkoušeli jste někdo halvu/chalvu? Co na ni říkáte?

Konečně u nás začalo sněžit! Páni, ráno když jsem šla na zastávku tak nic a když jsem vystoupila na kopci u školy, chumelenice jak blázen. Ani si nepamatuju, kdy naposledy v říjnu sněžilo. Jen aby to tak vydrželo do Vánoc. Miluju toto počasí! Je skvělé když stojím ráno na zastávce s termohrnkem dobrého vanilkového kafe a zabalená v zimním kabátě a ostatní kolem mě drkotají zuby jaká jim je zima. Jo, jsem škodolibý člověk :D

Ještě bych chtěla poděkovat Vám všem co mi komentujete články. Nejen že si cením vaší podpory, ale především vašich názorů a rad, jak to ještě vylepšit. Kolikrát mě to i nakopne, že má cenu vydržet a bojovat dál. Jste skvělé, moc děkuji! A taky by mě zajímalo, jestli by Vám tady nevadily nějaké fotky, které se mi za poslední dobu nahromadily. Kvalita sice není nic moc, ale některé jsou mé oblíbené a ráda bych se s Vámi o ně podělila.

Vzkaz pro Floss: Jestli ještě pořád stojíš o ten odkaz na fotky, napiš mi prosím mail kam ti můžu poslat odkaz :)

Edit. 20.07
Vzpomínáte si na tu "kamarádku" o které jsem psala nedávno? Zase se ozvala a to jenom proto, že ve středu jdu k doktorce (psychiatričce) a chce vědět podrobnosti. Pche! No to víš že jo zlato. Po tom, co se jí jiná kamarádka svěřila, že se s ní rozešel kluk a ona to teď rozhlašuje dál... No není pitomá? Jak jí asi tak mám věřit? Stejně se odpovědi asi nevyhnu, protože se uvidíme ten den na tréninku, nebo ne?

Srovnání jídelníčků

28. october 2012 at 15:32 | Summer |  Random
Rozhodla jsem se sepsat své jídelníčky z dřívější doby. Budou rozděleny do čtyř částí- před/při anorexii, počátky léčby a mé momentální jídelníčky.

Předem upozorňuji, že jsem nebyla "ukázková" anorektička, která by si vystačila s půlkou jablka na den. Jedla jsem zdravé věci, ale v strašně malém množství a tak jsem podle toho taky dopadla.

První dvě části nebudou dopodrobna rozepsané, protože už si přesně nepamatuji, co a kdy jsem všechno snědla, takže se omlouvám za nepřehlednost.
Pozn. Ty divně svítící názvy jídel odkazují na fotky. Na některých prohlížečích to jede, na jiných ne :)

Fake friend

28. october 2012 at 5:55 | Summer
Je špatné, když si procházíte těžkým obdobím a váš nejlepší přítel se ukáže jako naprostý idiot, co nemá ponětí, jak se v dané situaci zachovat. A koho to potká? Samozřejmě že mě!

Když jsem spadla do anorexie, mamku to hodně vzalo a potřebovala o tom hodně mluvit s kamarádkami. Jedna má dvojčata v mém věku- ty nám strašně pomáhaly a poctivě držely jazyk za zuby, a druhá má taktéž holku v mém věku- mou "nejlepší kamarádku". A jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu, Obě dvě jsou strašné drbny, co neudrží jazyk za zuby. Když to s nimi teda mamka probírala, netušila, co z toho bude za problémy.

Od začátku

27. october 2012 at 20:54 | Summer |  Diary
Začínám úplně od začátku. Klesla jsem tak hluboko, ne-li ještě níž, jak jsem byla když jsem přijela z dovolené. A nehorázně mě to štve. Když jsem uviděla to spropadené číslo, myslela jsem že už to nevydržím a na všechno se vyse vykašlu. Jsem psychicky v koncích. Hlava mi to nebere. Ve středu jdu k psychiatričce a úplně se bojím co bude. A nejen já, ale i mamka. Trpí se mnou a je mi neskutečnou oporou. Za to jsem jí strašně vděčná. Ne jak někteří, kteří projeví zájem jen aby potom dál mohli roznášet "drby". Ale o tom až v dalším článku.

Dnes jsem se mamce svěřila, že navštěvuju různé blogy a to ať o zdravé výživě se super recepty nebo blogy Vás holek, co máte stejný problém jako já. Ukázala jsem jí článek s přibíracím jídelníčkem od Beautygloss. Nevěřila vlastním očím, že bych toho měla tolik sníst. Ale pokud to jinak nepůjde, asi budu muset... Ale to abych byla celý týden doma, protože bych se asi po takovém nášupu dobrot nejspíš nepohla :D

Po dlouhé době jsem byla opět v Brně a přijela jsem z tama nadšená. Jela jsem jenom s taťkou, protože jel pro udírnu, ale byl tak hodný, že mi zastavil na Vaňkovce, abych uspokojila své shoppaholické buňky. A taky že to stálo za to! Sice jsem nekoupila nic velkého pro sebe- jen halvu, která je mimochodem mňamózní, ale nakoupila jsem plno věcí pro sestřičku. Dárek k narozeninám, náušnice jen tak a asi mě budete považovat za blázna, ale i první dárek na Vánoce! Jo, jsem blázen :D Ale mám z toho ohromnou radost, protože se poslední dobou spolu moc nepohodneme.

Zkoušela jsem porovnat své jídelníčky před/při/a v době léčby anorexie a řeknu vám, že jsou tam dost velké rozdíly. Kdybyste chtěly, tak je sem klidně přidám, ale zatím jenom řeknu, že cpát se některými věcmi jako dřív už nedokážu, protože si na to tělo nejspíš nějak odvyklo a je mi z toho strašně špatně (nemluvím teď o obyčejných jídlech, ale třeba fastfoodech). A taky když se opět ohlédnu za fotkami... Mám husí kůži. Jestli chcete vidět ty "nejhorší", což jsou asi z dovolené, nebudu se tajit a pošlu Vám odkaz, stejně jsou to veřejné stránky.

Asi na mě něco leze. Strašně mě bolí v krku, ucpaný nos, migréna. Jak já toto nesnáším. Liju do sebe litry čaje a trošku to pomáhá. Snad zas nelehnu na tři týdny jak minulý rok, protože kolik z toho bylo problémů... Opravdu to nestálo za to.


Pokroky

23. october 2012 at 16:32 | Summer |  Diary
Včerejší vážení? Fiasko! Jsem ze sebe zklamaná. A ještě horší je, že jsem zklamala mamku a doma se kvůli mě jen hádají a to mě štve nejvíc.

Od dneška nejspíš najíždím na nový režim- bílé rohlíky k snídani místo jogurtu s lupínkama. Čekala jsem, že to bude horší. Sice nesnáším, když mám jístk skoro celý den pečivo (snídaně, svačina, večeře), ale nějakou chvilku to nejspíš budu muset zvládnout, nebo už padla zmínka že si ke svačině můžu teda vzít jogurt s lupínkama+ ještě něco. Sláva!

Taky jsem dnes měla po sto letech sladký oběd- buchtičky s krémem. Snědla jsem jich víc než jsem měla v plánu. A plán byl takový, že jen ochutnám od mamči, protože už jsem měla oběd ve škole, ale když jsem teda ochutnala...Ach bože, jak jsem bez toho mohla být? Nakonec jsem jí to celé snědla a chudera si musela vzít novou porci. Musím sladké obědy zařadit trošku častěji než jednou za uherský rok.

Napadlo vás někdy, že byste se šly dobrovolně léčit? Poslední dobou o tom uvažuju dost často, ale mamka o tom ani nechce slyšet. Zajímavé, když vezmete vpotaz, že většinou rodiče musí přemlouvat dívku aby se šla léčit...


Lazy weekend

21. october 2012 at 16:59 | Summer |  Diary
Holky, já jsem tak děsně líná. Měla bych se učit nebo cokoliv dělat, ale místo toho tady sedím s hrnkem horké karamelové čokolády a jablkovo-tvarohovým dortem, co jsem včera pekla, a projíždím vaše stránky, We Heart It a podobně. Zastřelte mě. Absolutně se nemůžu k ničemu dokopat. Maximálně tak si lehnout do postýlky a začíst se do nějaké knížky- jsem totiž strašný knihomol, ale povinnou četbu absolutně nesnáším.

Dnes jsem si udělala takovou malou radost- konečně jsem po hlouhé době zase vařila oběd. Babička donesla z města kuřecí maso a strašně dlouho jsem neměla takovou dobrou omáčku z dýně, co mamča zavařuje na horší časy, takže nebylo co řešit. Jako přílohu jsem uvařila rýži. Sakryš, takovou dobrotu už jsem dlouho neměla. Škoda že jsem toho neuvařila víc.

Včera večer jsem se nudila a procházela fotky, co mám v počítači- z dovolené, ze závodů, z plesu. Rozbrečela jsem se. Fotky ze závodů- šťastná holka s vysportovanou postavou, co absolutně neřeší, co a kdy sní. V té době jsem strašně ráda vařila, ale nezdravé věci. A vůbec to na mě nebylo znát.
Fotky z plesu- ach, jak mi ty šaty slušely. Udělaly mi nádherný pas a taky prsa které teď asi jako většina postrádám. Kdybych si ty šaty teď měla znovu obléct, asi by ze mě spadly.
Fotky z letošní dovolené- tak tady jsem se rozbrečela. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá. Vždyť s takovou bych mohla dělat v hodinách biologie živou kostru. Stydím se!

A tak si říkám:" Co se to sakra stalo?! Vždyť já nikdy nebyla tlustá, jen jsem měla atletickou postavu.". Je škoda, že jsem si toto uvědomila až teď a ne dřív.

Kdybyste měli jakýkoli dotaz, nebo cokoli jiného, stačí kliknout na Ask me a tam vám velice ráda odpovím.

EDIT 20.30
Naši se vrátili ze Slovenska. Musela jsem sníst kus jablkové buchty a klobásu. Je mi špatně- přímo na zvracení. Ale zvracet nebudu, nesmím. Zítra se vážím. Mám z toho strach. Nejraději bych se vrátila o rok zpátky a vše změnila.


Zklamaná

19. october 2012 at 23:12 | Summer |  Diary
Když už přejdou špatné nálady z depresivního počasí, způsobím si depresi sama.

Sama jsem si řekla, že pro mě bude lepší, když neuvidím to číslo na váze, abych se nějak neomezovala a mamka s tím souhlasila, že to naprosto chápe. Tento týden mě vážila pouze v pondělí a od té doby nic. Pouze se mě zeptala, zda-li jsem se vážila. Nedalo mi to a ráno jsem stoupla na váhu. Chyba! 53! SHIT! Jsem naprosto neschopná. Nejradši bych si nafackovala! A to jsem měla z předešlého dne takovou radost- po sto letech jsem mamce "poručila", ať uvaří rajskou, ale řekla jsem si o rýži. Když jsem ovšem přišla ze školy, změnila jsem názor- je čas se posunout a překonat to- a tak jsem si dala knedlíky. A dnes když se zvážím tak toto!

Nicméně dnes jsem udělala pro mě další krok- 1/2 pizzy. Jo, vím, měla bych ji sníst celou, ale pro mě je i toto pokrok.
Zítra se chystám upéct našim takový dortík na přivítanou, až se vrátí z prodlouženého víkendu, tak na mě myslete, protože recept je z mé hlavy a kdo ví jak to zase dopadne. Snad dobře, dám vědět.

Snad se máte bojujete lépe než já.


Trocha optimismu

17. october 2012 at 21:52 | Summer |  Diary
Přesně tu trochu optimismu by jsem teď potřebovala.

Příjde mi, že jak se mění počasí, tak s ním se mění i má nálada. V takovém sychravém a smutném počasí jaké u nás momentálně panuje nemám absolutně na nic náladu (čtěte chuť k jídlu). Občas se přemůžu, jindy mi musí dopomoct jiní, abych se vzpamatovala a nevyváděla blbosti. Je to těžké. Vím, že musím přibrat a že to sama chci a dělám pro to co můžu, ale nestačí to. Je to na hlavu. Kolikrát se i mamka diví, kolik se toho do mě vejde, a přesto ručička na váze ukáže nižší číslo. Nevím, kdo je z toho víc nešťastný- jestli já nebo ona.

A teď k té optimističtější části. Naši jedou na víkend na Slovensko trošku zrelaxovat, což znamená, že zůstávám se sestrou sama doma. Vcelku se i těším. Sice nevím která z nás bude vařit (možná to přenecháme babičce :D), ale na 100% vím, že si mě budou obě hlídat a šoupnou mi hezkou porci mých oblíbených čínských nudlí. Mňamka! Nikdo nedělá lepší nudle, než moje drahá sestra.
Doma to se mnou nemají zrovna lehké, tak bych jim ráda upekla něco dobrého a zdravého. Nemáte nějaký dobrý typ? Sice už mám pár svých favoritů, ale ráda zkouším nové věci. :)

Jinak právě jsem začala číst knihu Mentální anorexie, tak jsem zvědavá. Třeba URČITĚ se dočtu, že někde dělám chybu a vezmu si z tama ponaučení a možná se zde i objeví nějaký úryvek.

Affs

16. october 2012 at 21:47 | Summer |  Affs

Blogy, kde čerpám inspiraci na životní styl, skvělé recepty a nebo prostě jen ráda pročítám. :)
Annie (ne ta samá :) )